Dopis z vězení
Každý dopis z vězení musel projít cenzurou, aby neobsahoval žádné zakázané informace, stížnosti na zacházení nebo pomlouvání komunismu. Cenzor měl pak možnost dopis vůbec neodeslat. Takové dopisy se pak například zachovaly ve vězeňských osobních spisech. Drobnosti byly vždycky začerněny, aby si je čtenář nemohl přečíst. Vězni tyto dopisy někdy nazývají jako slohová cvičení, protože se nikdy nemohli svobodně rozepsat o tom, co cítí, co právě zažívají nebo co je trápí.
Paní Stuchlíková posílá svým rodičům dopis, ve kterém je mimo jiné prosí, aby jí při příležitosti návštěvy přivezli nějaké drobnosti, které jí ve vězení scházely. Co jí však měli přivést se nedozvíme, protože cenzor tyto řádky důkladně zaškrtal. Co bylo protikomunistického a závadného na těchto slovech, se můžeme jenom dohadovat.
(kp)