Nové informace z historie politických vězňů.

Mělo zmizet v táborové latríně komunistického lágru Rovnost u Jáchymova. Uklidil ho tam ve spěchu skaut a mukl Miroslav Kopt roku 1957, poté, co ho sám zničil a rozebral. Mluvíme o tajně vyrobeném přístroji, na kterém českoslovenští političtí vězni dva roky poslouchali Svobodnou Evropu.

Komunistický represivní aparát držel politické vězně ve velkém množství věznic a pracovních táborů. Zde jsou informace o vybraných z nich.

Nikolaj byl jedním z osmnácti vězeňských pracovních táborů, provozovaných československým komunistickým režimem při uranových dolech na Jáchymovsku, Hornoslavkovsku a Příbramsku. Tábor s kapacitou téměř tisíc vězňů byl nechvalně známý svým tvrdým režimem. Po zániku tábora zmizely viditelné stopy jeho existence. Zůstala jen louka, kterou postupem let zarostl les.

Vězeňské zařízení Ostrov vzniklo již 1. března 1949. Vězni zde nahrazovali německé válečné zajatce. Stav vězňů se neustále zvyšoval až do amnestie roku 1953. K 30. dubnu 1953 činil počet 16 348 vězňů, po amnestii ze 4. května se snížil o 4035 vězňů.

V průběhu druhé světové války, zejména po roce 1942 docházelo mezi představiteli československé exilové vlády zastoupené prezidentem dr. Edvardem Benešem a moskevským vedením KSČ vedeným Klementem Gottwaldem k jednáním, na nichž byl projednáván další vývoj Československa po jeho osvobození. Již na těchto jednáních představitelé komunistické strany vyjednávali s cílem získat pro sebe co nejvíce moci, aby se sami mohli ujmout vlády v obnovené republice. Základním předpokladem, mimo jiné, bylo i ovládnutí rezortu vnitra v budoucí československé vládě.  Tento požadavek se komunistům podařilo prosadit při jednáních o složení nové vlády v Moskvě v březnu 1945 a prvním poválečným ministrem vnitra se stal komunista Václav Nosek.

Památník Pankrác s tzv. Pankráckou sekyrárnou - popravčím místem používaným nacistickou okupační správou za druhé světové války, je jedním ze tří pietních míst nacházejících se nyní v areálu pražské pankrácké věznice. Dalšími jsou popraviště za vězeňskou nemocnicí, kde byla v letech 1948-1954 oběšena většina z 234 politických vězňů odsouzených komunistickým režimem, a popravčí cela v suterénu věznice, používaná až do roku 1989.

Pomocné technické prapory (PTP) byly útvary Československé armády, které v letech 1950-1954 fungovaly pro internaci a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob a zároveň jako zdroj levné pracovní síly.

Kontextuální článek o historii Schönstattského hnutí.

Každý dopis z vězení musel projít cenzurou, aby neobsahoval žádné zakázané informace, stížnosti na zacházení nebo pomlouvání komunismu. Cenzor měl pak možnost dopis vůbec neodeslat. Takové dopisy se pak například zachovaly ve vězeňských osobních spisech.

Odpověď Ministerstva spravedlnosti na žádost o milost Drahomíry Svobodové (nyní Stuchlíkové) z roku 1959.

Tábory používaly vlastní systém poukázek.

Vývoj československé společnosti v poválečném období zaznamenal výrazný historický přelom v jejích dějinách. Změnily se mocenské vztahy v Evropě, do evropské politiky vstoupily dvě nové velmoci – Sovětský Svaz a Spojené státy, které bojovaly bok po boku za účelem porážky nacistického Německa. Po jeho porážce se ovšem zájmy těchto velmocí stále více rozdělovaly, až vznikly dva protichůdné bloky.