Konference Ztracený život - ženy v gulagu

Sovětský systém táborů nucené práce známý pod názvem Gulag (akronym pro Hlavní správu nápravně-pracovních táborů) se po válce rozšířil i do dalších zemí sovětského bloku. Nejznámější knížka, která odhaluje a popisuje poměry v těchto táborech je vrytá do paměti mnoha lidí pod názvem Souostroví gulag a napsal ji autor Alexandr Solženicyn. Ačkoliv byla napsána spousta knih o organizaci táborů a každodenním životě a podmínkách v nich, jedno téma zůstávalo stále stranou vědeckého výzkumu, a to téma žen. Tuto mezeru měla částečně zaplnit i konference konaná ve dnech 3. a 4. prosince 2010 v německém městě Hildesheim, které se Političtí vězni.cz také aktivně zúčastnili. 

Na konferenci byla přednesena celá řada zajímavých příspěvků věnujících se rozličným tématům, jako např. o vzájemném historickém potýkání mezi Německem a Ruskem, o vztazích mezi Ruskem a Rakouskem ve 20. století se zaměřením na genderovou problematiku, o historii rodiny v období velkého teroru v Sovětském svazu, muzeu Perm 36 (bývalý pracovně trestanecký tábor) nebo o rozdílech ve vývoji československého a východoněmeckého vězeňství po 2. světové válce. Uvádíme zde jen některé z nich: 

Barbara Stelzl-Marx (Ludwig Boltzmann Institut für Kriegsfolgen-Forschung, Universität Graz) ve svém příspěvku referovala o ženách, které ve 30. letech s iluzemi o vytváření nové společnosti odešly do Sovětského svazu. Čekalo je však uvěznění, hladovění a léta strávená v gulagu. Mnoho z nich se již do Rakouska nikdy nevrátilo. Dále Barbara Stelzl-Marx informovala o osudech žen, které v době velkého teroru odešly do Sovětského svazu se svými manžely, kteří zde pracovali. Kvůli tomu, že se s ním nechtěly rozvést a udat ho, byly také uvězněny. Podobně tragický osud byl i těch žen, které se po válce zamilovaly do sovětského vojáka a byly obviněny ze špionáže a odvlečeny do táborů a věznic v Sovětském svazu. 

Zajímavým příspěvek přednesla také Anita Ziegerhofer-Prettenthaler (Institut für Österreichische Rechtsgeschichte und Europäische Rechtsentwicklung an der Karl-Franzens-Universität Graz), která podrobně referovala o konceptu Pan-Evropy, který vytvořil a propagoval Richard N. Coudenhove-Kalergi. 

Klára Pinerová (Političtí vězni.cz) se ve svém příspěvku zaměřila na komparaci vývoje vězeňských systémů v poválečném Československu a ve východním Německu. Druhou část svého příspěvku věnovala strategiím přežití žen v československých a východoněmeckých vězeních, kde zdůraznila, že ve vězeních vězni a vězeňkyně vyvinuli různé formy strategií přežití jako je víra, vězeňská univerzita, ale poukázala i na různé protesty a hladovky, které vězni dodávaly pocit vlastní hodnoty, důstojnosti a obhajoby vlastních práv. 

Se zajímavým příspěvkem vystoupila Irina S. Ostrovskaya (Memorial International Historical Enlightenment, Charity and Human Rights Society, Moskau), která je zodpovědná za orálně-historický projekt o ženách v gulagu v Sovětském svazu. Zastavila se u významného problému, a to mlčení žen o svých zkušenostech ve vězení. V následné diskuzi se ukázalo, že se nejedná pouze o problém žen v bývalém Sovětském svazu, ale jedná se o problém genderový a souvisí také z velké části i s množstvím znásilnění ve věznicích a táborech. 

Konference byla taktéž doplněna filmovým dokumentem „Ztracený život. Rakušanky v sovětském gulagu" od autorů Anity Lackenberger a Gerharda Madera a jako třešnička na pomyslném dortu byla v univerzitní knihovně v Hildesheimu otevřena výstava věnující se osudům Rakušanek v sovětských táborech a věznicích. 

Hildesheim, Německo, 3.–4. prosince 2010 

(kp)