Květen – měsíc obětí zločinů komunismu
Dnem památky obětí komunistického režimu byl 27. červen vyhlášen roku 2000. Jedná se o stejný den, kdy byla v pankrácké věznici v roce 1950 popravena politička Milada Horáková, ve vykonstruovaném procesu odsouzená k trestu smrti společně se Závišem Kalandrou, Oldřichem Peclem a Janem Buchalem. V červnu každý rok pokládají věnce a kytice na různá pietní místa po celé České republice představitelé politických stran, paměťových institucí a zástupci spolků sdružujících oběti represí v období komunistické diktatury. Nejinak tomu je i v hlavním městě, kde se zástupci různých institucí a organizací setkávají na čestném pohřebišti popravených a umučených z 50. let na hřbitově v Ďáblicích, u pomníku Obětem komunismu na Újezdě nebo u symbolického hrobu Milady Horákové a všech obětí a odpůrců totalitních režimů na Vyšehradě.
Mnoho z těchto pietních a vzpomínkových aktivit organizovala již od devadesátých organizace Konfederace politických vězňů ČR, která vznikla v lednu roku 1990 jako nástupnická organizace Klubu bývalých politických vězňů K 231. Stejně jako její předchůdkyně sdružovala bývalé politické vězně komunistické diktatury. Jejími hlavními cíli byly rehabilitace, restituce a zákonné uznání protikomunistického odboje. Nedílnou součástí jejich aktivit bylo pochopitelně připomínání a uctění památky obětí diktatury komunistické strany. Cesta k uzákonění Dne památky obětí komunistického režimu však trvala více než dvacet let. Nepochybně za tím stojí také úsilí Konfederace, která uplatňovala svůj morální kredit a snažila se prosadit od Sametové revoluce jako výrazná a vlivná paměťová organizace a utvářela a podporovala svou kolektivní paměť a interpretaci historie v politickém procesu.
Ustanovení Dne památky obětí komunistického režimu přimělo Konfederaci k novému pojetí jejich pietních a vzpomínkových akcí. V roce 2001 Konfederace přišla s nápadem organizování Týdne obětí zločinů komunismu, v rámci něhož byly připravovány pro veřejnost za velké podpory představitelů politických stran různé přednášky, pořádány výstavy a připomínány oběti represe komunistické diktatury. První roky nad tímto týdnem převzal záštitu prezident Václav Havel. Po celé České republice byly aktivizovány pobočky Konfederace s cílem poukazovat na „zločinnost komunistického režimu“, upozorňovat na nebezpečí jeho návratu a připomínat popravené a zemřelé. Po několika letech se na žádost některých členů se Konfederace rozhodla rozšířit tyto aktivity na celý měsíc květen, který nazvali Měsícem obětí komunismu. Cílem Konfederace bylo, aby se Měsíc obětí komunismu konal i v jiných státech majících podobnou historickou zkušenost, ale tento záměr se nakonec nezdařil. V letech 2002 a 2003 byly aktivity během května podporovány Českou komisí UNESCO. Ve zdůvodnění jejich cílů se ovšem jevilo i postupné rozčarování členů Konfederace nad hodnotami ve společnosti, spojené s nepochopením jejich role a pocitem neuznání, který se odrážel také v neúspěchu snah o prosazení zákona o třetím odboji.
Jednou z nejdůležitějších vzpomínkových každoročních aktivit Konfederace bylo setkání nazvané Jáchymovské peklo, které se konalo již počátku devadesátých let. Termín Jáchymovské peklo používali političtí vězni, když mluvili o nápravně pracovních táborech kolem Jáchymova s poukazem na drsné podmínky, v nichž byli nuceni žít a pracovat. Setkání se účastnili nejen bývalí političtí vězni z Česka a Slovenska, ale přijížděli i ti, kteří zůstali v exilu, rodinní příslušníci, přátelé, zájemci o problematiku represí, představitelé církví, regionální i celostátní politické reprezentace. V roce 1997 se Jáchymovského pekla účastnil i prezident Václav Havel. Často nechyběli předsedové vlád, Poslanecké sněmovny nebo Senátu. Jako hlavní pietní místo sloužil prostor před kostelem sv. Jáchyma, od roku 1996 doplněný o sochu Romana Podrázského Brána ke svobodě. U ní byly pokládány věnce a pronášeny proslovy. O dva roky později bránu doplnila křížová cesta, kterou tvoří 15 kamenů symbolizujících jednotlivé tábory. Každý rok se v Jáchymově setkávali bývalí političtí vězni a vzpomínali na své utrpení a připomínali si ty, kteří v nápravně pracovních táborech zemřeli.
Soudní spory v rámci Konfederace vedly k rozložení spolku a tím i umrtvení jeho aktivit. Pochopitelně vyvstala otázka, kdo se nakonec ujme organizace vzpomínkových akcí včetně Jáchymovského pekla. V roce 2019 vznikl spolek Nositelé odkazu Jáchymovské peklo, který nejen převzal organizaci Jáchymovského pekla, ale také pietních aktivit na hřbitově v Motole. Členy tohoto spolku jsou bývalí vedoucí představitelé Konfederace. Předsedkyní je Vlasta Preislerová, která mnoho let stála za organizací Jáchymovského pekla, místopředsedou je Leo Žídek a jednatelkou dcera zemřelé dlouholeté předsedkyně Konfederace, paní Blanka Matějíčková. Je však otázkou, kdo organizaci Jáchymovského pekla a připomínání obětí diktatury komunistické strany po nich převezme.
Klára Pinerová
Článek vznikl na základě projektu „Politika paměti a demokratizace: Česká republika a Německo“ řešeného na Ústavu pro soudobé dějiny.
Spolufinancováno Evropskou unií.