Sametové posvícení 2014 – Byly tam taky!
„Snad by stálo za to, porovnat počet publikovaných pamětí odsouzených mužů a žen. Pro odsouzené politické vězeňkyně jsou témata, věci, o nichž samy nechtějí příliš dlouho hovořit. Prožily si je jako svou vnitřní bolest, sdílely ji navzájem uvnitř čtyř vězeňských zdí. Je to pro ně minulost, nechtějí se k ní vracet a raději chtějí žít přítomností. Ale na druhou stranu se právě v oné ‚tiché bolesti‘ může projevit zrůdnost komunistického režimu v Československu úplně nejvíce.“
(Bursík, Tomáš: Ztratily jsme mnoho času... Ale ne sebe! Životy politických vězeňkyň v československých věznicích padesátých a šedesátých let dvacátého století, Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2007, 2. vyd., s. 38.)
„Nám, které tvoříme ženskou část muklů, je často vyčítáno, že jsme toho o sobě jen málo zveřejnily. Snad je to tím, že některé chvíle byly pro nás příliš ponižující, nebo nám proti různým statečným činům vězněných mužů ty naše připadají malicherné? Ale hlavně asi proto, že většinou máme zábrany nějak se ‚zviditelňovat‘, jak se teď s oblibou říká.“
(Božena Kuklová-Jíšová: Krásná němá paní, Praha: Arsci, 2007, s. 5–6.)
V roce 1951 otiskl časopis Naše domácnost článek s názvem „Pomáháme pracující ženě – budujeme školky a jesle“. Jaké služby ve stejné době poskytovaly vězněným ženám československé kriminály? Proklamovaná humanita se v nich rozhodně nekonala. Dnes už známe příběhy žen, které byly do vězení odvedeny od velmi malých dětí, jež pak po návratu své matky nepoznávaly; příběhy žen, které po krutých výsleších ve věznicích potratily; příběh ženy, kterou znásilnil dozorce a která narozené miminko dala raději k adopci; příběhy žen, které porodily ve vězení miminka, která nepřežila (mementem budiž utajované dětské pohřebiště na ďáblickém hřbitově) nebo která byla ženám okamžitě odebrána a předána k adopci a nakonec příběhy žen, které kvůli dlouholetému věznění už nikdy vlastní děti mít nemohly.
V rámci Sametového posvícení 2014 jsme připomněli stále poněkud opomíjené osudy československých politických vězeňkyň 50. let a jejich dětí. Tato kapitola naší minulosti zůstává stále tabu, a tak je na čase dostat ji z klece ven!
S uměleckým ztvárněním našeho tématu nám po celou dobu příprav pomáhala výtvarnice, fotografka a grafické designérka Jana Štěpánová (www.red-green-blue.eu). Jsme jí upřímně zavázáni za skvělou výtvarnou i grafickou spolupráci!
Některá svědectví jsme představili na doprovodných posvícenských pamfletech-pohlednicích:
„Julinka samozřejmě krutě doplatila na takové surové zacházení. Vsadili ji do korekce, kde ji krvácející ponechali tři dni bez pomoci. Celé patro se vzbouřilo. Až když převzal službu jeden starší velitel, dal ji odvézt do nemocnice a to jí zachránilo život. Ovšem předčasně narozeného chlapečka už zachránit nebylo možno. […] Julinka už nikdy nemohla mít děti.“
(Božena Kuklová-Jíšová: Krásná němá paní, Praha: Arsci, 2007, 3. vyd., s. 26.)
„Ze začátku, když ještě chodili na cely samostatně, nás obtěžovali. Když ale několik žen otěhotnělo, bylo nařízeno, aby chodili ve dvojici. Ty ženy byly v hrozné situaci. Jedna se moc bála říct o svém těhotenství manželovi. Byl to boj hodnot. Jít na potrat byl těžký hřích. Ale v takové situaci to bylo něco jiného. Zavřeným matkám malé děti prostě odebrali a v mnoha případech dali k adopci, takže dotyčná žena své dítě už nikdy nenašla.“
(Hilda Čiháková-Hojerová, dostupné z www.photon.cz.)
„Jenže pro ženu není život bez dítěte naplněný a to bylo naše největší trápení. Já nakonec seděla jen šest let, ale z děvčat, která seděla přes deset, skoro jen výjimečně některá založila rodinu. Už nenašly partnera. (...) Ale věk nebylo to jediné. Řada z nich si odnesla zdravotní následky, které jim šanci na dítě zmařily úplně.“
(Božena Kuklová-Jíšová in Marie Homolová: Ženy v komunistickém lágru, Lidové noviny 15, 2002, č. 81, s. 13.)
„Nejvíc jsme litovaly matky, které doma nechaly děti (...) Maruška Zenáhlíková měla tři – a seděla dvanáct let. pak už ani naříkat nešlo. A o tomhle ženském trápení se dneska vůbec nemluví.“
(Božena Kuklová-Jíšová in Marie Homolová: Ženy v komunistickém lágru, Lidové noviny 15, 2002, č. 81, s. 13.)
Pro zvídavé pak ještě doporučujeme četbu k tématu:
Bouška, Tomáš – Louč, Michal – Pinerová, Klára (eds.): Českoslovenští političtí vězni, Praha: Česká asociace orální historie, 2009.
Bursík, Tomáš: Ztratily jsme mnoho času... Ale ne sebe! Životy politických vězeňkyň v československých věznicích padesátých a šedesátých let dvacátého století, Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2007, 2. vyd, dostupné zde.
Frantalová, Alena – Blažek, Lukáš: Dagmar Šimková – politický proces a reflexe vězeňství 50. a 60. let. Studentská vědecká odborná činnost, Praha: Univerzita Karlova, 2011.
Homolová, Marie: „Ženy v komunistickém lágru“, Lidové noviny 15, č. 81, s. 13, 15.
Horáková, Milada: Dopisy Milady Horákové: Pankrác 24.–27.6.1950, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1990.
Janovská, Jarmila: Velikánky, Praha: Primus 1994.
Kontra, Gabriel: „Lidé věznění v 50. letech 20. století komunistickým režimem“, dostupné zde.
Kuklová-Jíšová, Božena: Krásná němá paní, Praha: Arsci, 2007.
„Na hřbitově v Ďáblicích uctili dětské oběti komunismu“, Česká televize 2014, dostupné zde.
„Oběťmi komunistů byly i děti“, Česká televize 2013, dostupné zde.
Palkosková-Wiesenbergerová, Albína: Tři životy – osudy žen staropražského rodu, Praha: B Just, Pluto, 1998.
Pekárová, Kateřina: Čestné pohřebiště popravených a umučených politických vězňů v Praze-Ďáblicích, Eustory – Evropská historická soutěž pro studenty středních škol, dostupné zde.
Reinerová, Lenka: Všechny barvy slunce a noci, Praha: Labyrint, 2002.
Roubíková-Švehlová, Jana: Dcery nepřátel státu, Praha: Columbus Holdings, s. r. o., 2011.
Šimková, Dagmar: Byly jsme tam taky, Praha: Monika Vadasová-Elšíková, 2011, 6. vyd.
Šmelová, Ivana: Osudy politických vězeňkyň v letech 1948–1960. Diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita 2007.
Vacková, Růžena: Ticho s ozvěnami. Dopisy z vězení z let 1952–1967, Praha: Česká křesťanská akademie, 1994.
Vacková, Růžena: Vězeňské přednášky, Praha: Archiv Univerzity Karlovy, 1999.
Vittvarová, Zuzana (ed.): Osudová kaňka. Příběhy dcer politických vězňů Československa, Praha: Pavel Mervart, 2011.
Zábranová, Jiřina: Ohlédnutí, Praha: Torst, 1994.
Zemanová, Lenka: Postavení žen ve vězeňských zařízeních v 50. letech v Československu. Seminární práce, Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2000.
Zemanová, Lenka: Akce „Hammarskjöld“ – Ženy odsouzené za politické trestné činy v NPT Pardubice. Diplomová práce, Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2003.
„Ženy ve vězení“, Totalita.cz, dostupné zde.
„Životy politických vězeňkyň v nacistických, komunistických věznicích a pracovních táborech“. Metodická podpora, Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, dostupné zde.
K posvícenskému dění více zde:
https://www.facebook.com/SpolekPolitictiVezni
https://www.facebook.com/sametoveposviceni
https://twitter.com/Samet_Posviceni
http://www.sametoveposviceni.cz/
Fotogalerie
