Rudolf Macek – Poválečný politický vývoj a únorový převrat v roce 1948
Sledoval jste vy, nebo i v rámci celé rodiny, poválečnou politiku?
My jsme je vítali, byli jsme rádi, že tady byli, ale platilo a platí takové pořekadlo: „Šest roků jsme na vás čekali a tisíc roků nezapomeneme, že jste tady byli.“ Může se tomu někdo smát, ale je to pravda.
Když byl v roce 1947 sjezd národních socialistů, tak my jsme udělali zájezd vojenské akademie do Prahy. Bože! Zamávat Zenklovi[1]! Teď jsme šli v průvodě a křičeli jsme: „Dneska bude Rudým na nic, je nás tady spousta z hranic!“. Ona nás byla tenkrát spousta.
Pro vás byl stěžejní únor 1948. Jak jste jej prožíval?
Z ročníků vojenské akademie zůstalo v armádě strašně málo lidí. Oni vůbec bolševici po únoru vyměnili velitelský sbor, protože do roku 1952 odešlo z armády přes 70 % velitelů, generálů. Všecko podepisoval Svoboda[2], pokud byl ministrem obrany, až do 24. dubna 1950, kdy přišel na jeho místo na ministerstvo obrany Čepička[3], Gottwaldův zeť. Ten potom do roku 1952dokončoval tzv. destrukci důstojnického, velitelského sboru, kdy bylo do té doby vyměněno 70 % členů důstojnického sboru, což je v armádě strašná díra. Pochopitelně to bylo doplněno lidmi, kteří absolutně neměli páru o tom, co je to velitel. Oni ale dělali rychlo-školení a najednou z těch lidí, kteří neměli ani maturitu, se stali doktoři práv, takže to byli politruci, co dělali osvětu. Ty důstojníky si nahradili dělnickými kádry.
V každém případě v únoru 1948 mě odstranili od útvaru, abych nebyl přítomen. Právě v té době jsem byl na kurzu ve Špindlerově Mlýně. Mně to vyhovovalo, ale že přijde únor, jsme nevěděli. My jsme ho prožívali právě jako důstojníci. Pak jsme poznali, že nás vlastně vyřadili z útvaru, abychom náhodou nějakým způsobem nemohli s vojáky zakročit, protože my jsme byli známí jako protikomunisté. Ve Špindlerově Mlýně byl kurz, který měl trvat čtyři neděle. 19. února začal kurz a 25. února začaly protesty. 25. únor byl významný. Já tu neděli po tom jsem odjel do Náchoda a s bratrem[4] jsme prostě začali, že tohle není možné, že bude potřeba proti tomu něco dělat.
[1] PhDr. Petr Zenkl (1884 – 1975) byl český politik, ministr, primátor města Prahy (1937 – 1939; 1945 –1946), předseda Národně socialistické strany (1945–1948), místopředseda československé vlády (1946 –1948), předseda exilové Rady svobodného Československa (1949 – 1974).
[2] Ludvík Svoboda (1895 – 1979), československý generál a politik, loajální vůči KSČ po únorovém převratu, v letech 1968 - 1975 prezident Československé socialistické republiky.
[3] Alexej Čepička (1910 – 1990), český politik, zeť Klementa Gottwalda. Nesl značnou část odpovědnosti za praktiky komunistického režimu koncem 40. a v 1. pol. 50. let, zejména za situaci v justici, armádě a za politické procesy. Ministrem národní obrany byl v letech 1950 – 1956. Roku 1963 vyloučen z KSČ.
[4] Bratr pana Macka v odbojové skupině zprostředkovával kontakty na náchodskou civilní část skupiny.
Fotogalerie
