Julie Hrušková

Julie Hrušková se narodila 18. května 1928 v Boskovštejně v rodině myslivce. Po druhé světové válce pracovala v různých zaměstnáních, v roce 1949 emigrovala do Rakouska, kde se seznámila s americkým vojákem Frankem Ferneti a otěhotněla. Téhož roku se rozhodla zapojit do odbojové činnosti, vrátit se do Československa a převést další lidi za hranice. Byla však zatčena při převodu osob. Byla obviněna ze špionáže a odsouzena k patnáctiletému trestu odnětí svobody. Po sérii brutálních výslechů v Brně byla zbita tak, až potratila. Prošla několika věznicemi, z nichž nejdelší dobu strávila ve věznici v Pardubicích, kde se aktivně zúčastnila hladovky v roce 1955. Z věznice Pardubice byla propuštěna na amnestii 9. května 1960. V současnosti žije stále aktivním životem v malé vesničce na jižní Moravě. Neustále se zúčastňuje různých besed na školách a jiných společenských akcí. Julii Hruškové byl prezidentem republiky propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.


Říkám: byl to osud a život šel dál. Se vším jsem se smířila. Nemám v sobě nějakou nenávist nebo trpkost."


Rozhovor s Julií Hruškovou naleznete v níže publikovaných tematických podkapitolách.

Tazatelka: Klára Pinerová

Fotogalerie

Audio

Dospívání za světové války

Jednou se mnou šel jeden profesor, který vedl kurz malování, aby se mnou vyřídil sociální věci, abych mohla dostat stipendium jako talent. Jenomže oni řekli: „Jste v KSČ? Jste ve Svazu mládeže? Ne? Tak na to mají nárok jedině svazáci.“

(Pokračování článku)

Protikomunistický odboj, útěk do Vídně a zatčení

Komunistický režim se mi nelíbil a byla jsem proti němu. Představovala jsem si, že se v zahraničí bude utvářet armáda, jak to bylo za druhé světové války, a že se já těchto bojů zúčastním.

(Pokračování článku)

Věznění

Bydlely jsme například s retribučkama, které vždycky říkaly: „My bysme nejradši dláždily Václavák vašima hlavama.“ Ony nás totiž nenáviděly. Dokonce tam byly dozorkyně z koncentračních táborů a potkaly se tam se svýma bývalýma vězeňkyněma.

(Pokračování článku)

Život po propuštění

Já vím, kdo mě tady v obci hlídal. Někteří lidi se mi přiznali, někteří se mi nepřiznali, ale já jsem to o nich věděla, protože ke mě chodili hned, jak ke mě někdo přijel.

(Pokračování článku)